a proto by měl přijímat vedoucí roli učitele, adaptovat se na jeho požadavky, chovat se ukázněně apod., jedině pak má šanci stát se anglické školky Velká Chuchle úspěšným žákem. Autor navrhuje model tzv. substanciální interakce, která je na rozdíl od interakce bipolární založena na kooperativním, nikoliv kompetitivním principu. Základní znaky substanciální interakce se dá shrnout v několika bodech a to, že role učitele by se měla podobat roli jakéhosi průvodce, který působí na žáka nepřímo, taktně a citlivě. Druhým důležitým bodem je skutečnost, že žák získává zkušenost z prožité situace. Třetí bod se týká splnění cíle ne proto, že žák musí, ale proto, že sám chce. V posledním bodě autor zmiňuje fakt, že pokud učitel a žák spolu usilují o dosažení stejného cíle, odpadá konfrontační napětí a mění se Lahovičky situační atmosféra i celkové klima. Pro vytvoření optimálních podmínek, které pomáhají posílit emocionální složky, je důležité Barrandov dodržování základních didaktických principů. Jedná se především o podporu výuky zaměřené na žáka. Zde je žák aktivní, učitel Velké Chuchli anglických školek spíše přejímá roli facilitátora a uplatňuje individuální přístup k žákům apod. Druhým didaktickým principem je autonomní učení, které klade důraz na svobodu volby metod a postupů při učení, žákovo převzetí zodpovědnosti za vlastní proces učení. Třetím principem, je kreativní a subjektivní přístup k práci s cizím jazykem. Zde má své důležité místo podpora hravého přístupu k cizímu jazyku,
ocenění fantazie a představivosti. Třetím a posledním didaktickým principem podle Janíkové je celostní učení. Tímto učením je myšleno kadeřnice Prahou 5 Velkou Chuchlí